{Pohled Keatona}

Vplížil jsem se zpátky do hradu, když jsem ucítil něco opravdu lahodného. Bylo to zvláštní, protože bylo skoro devět večer a já naprosto jistě věděl, že pan a paní Williamsovi takhle pozdě nikdy nevaří. Vydal jsem se do kuchyně a uviděl Lunu, jak balí hromadu jídla.

„Luno?“

„Ach, ahoj, Keatone.“

„Co to děláš?“

„Na Melody přišla říj