Holden cítí, jak se mu ze zoufalství podlamují nohy, z faktu, že z tohohle není úniku, chytili ho. Celá místnost na něj hledí se znechucením a šíří se jí zděšený šepot o tom, že by něco takového mohl udělat vlastnímu bratrovi.

Elise si ani neuvědomila, že po celou tu dobu zadržovala dech, dokud se místností nerozléhal Holdenův zoufalý hlas.

„Takhle jsem to nechtěl; to ona mě vyprovokovala; bylo to