JAXŮV POHLED

Poté, co jsem viděl Lorraine v tomhle stavu, jsem už nikdy nechtěl vidět, jak pláče. Věděl jsem, že už není cesty zpět, protože můj vlk už byl posedlý každým jejím voláním; byl jsem její, ještě než si to ona vůbec plně uvědomila.

Netrvá to dlouho, než dorazím na stanoviště, kde jsem potřeba. Okamžitě si všimnu shrbených postav mých dvou přátel, oba na mě zírají se samolibým, chápavým