„VY JSTE TO NEVĚDĚLI! To je vaše omluva, proč jste zabili mého druha? Říkáš, že kdybyste to byli věděli, alespoň byste ho nechali naživu, ale jak mám vědět, že mluvíš pravdu. Stejně už na ničem z toho nezáleží, jelikož je po smrti.“ Prská na mě a v hlase jí zní obrovská zášť.

„Máš pravdu. Je tu toho tolik, co se nedozvíme, protože se nemůžeme vrátit v čase. Kdybychom mohli, pak bych rozhodně uděla