Kde to jsem?

pomyslela si Lori, když otevřela oči. Cítila se mátožně, jak pomalu vnímala své okolí, a pak zalapala po dechu.

Hluboko v žaludku se jí hromadil až příliš povědomý pocit hrůzy.

Špinavé hnědé přehozy na posteli, stěna s loupající se barvou a komoda, kterou měla ve výhledu, to všechno bylo až příliš povědomé a děsivé.

Všechno až děsivě povědomé.

Ne! Ne! To nemůže být pravda, to nem