Ať se dělo, co se dělo, nehodlala jsem hladovět.

Rovnou jsem se posadila ke stolu. Jonathan na mě pohlédl a ležérně mi něco setřel z úst. Měla jsem skloněnou hlavu a nic neříkala.

Držel mě pod zámkem a nutil mě jíst v pokoji. Naštěstí měla hlavní ložnice všechno, co jsme potřebovali, ale o to těžší bylo se odtamtud vyplížit.

Jedla jsem, ale očima jsem těkala kolem sebe a mračila se.

Jonathan se ze