Jonathan si všiml, že jsem naštvaná. Tiše si povzdechl a natáhl se k mému uchu. Instinktivně jsem ucukla a jeho pohled zjemněl.

Vysvětloval: „Vzhledem k tomu, jak hluboko rodina Zimmerových klesla, mi pomoc jim nepřináší nic než škodu, ale s Alicií jsme spolu vyrůstali. Její dědeček kdysi zachránil toho mého a byli to váleční spolubojovníci. Po tom všem, co pro nás udělal, jsou pro mě výjimeční.“