V autě jsem celou cestu křičela a teď už jsem měla chraptivý hlas. Jonathanovi to bylo úplně jedno – odnesl mě přímo do výtahu.

Ten vyjel přímo ke vstupu do střešního apartmánu. Stále mě držel v náručí, když vystoupil.

Rozhlížela jsem se po neznámém prostoru a nekontrolovatelně se třásla. „O co se to snažíš? Jonathane! Můžeš už konečně něco říct?“

Teprve pak mě konečně položil na zem.

Stála jsem v