Podívala jsem se Jonathanovi přímo do očí.

„Neboj se,“ řekla jsem. „Už po něm nepůjdu.“

Jonathan mě pohladil po tváři a povzdechl si: „Elise, takhle jsem to nemyslel.“

Odmítavě jsem odstrčila jeho ruku a udržela si odstup. „Bez ohledu na to, jak si na mě v minulosti zasedli nebo mi ublížili, už vůči nim nebudu chovat zášť.“

Věnovala jsem mu hořký úsměv. „Protože být s tebou znamená, že po mně můž