Jonathan chladně odpověděl: "Udělal jsem všechno, co jsem měl. Nic ti nedlužím. Dohlížel jsem na tebe jen z úcty k tvému dědečkovi, ale to neznamená, že můžeš dál pokoušet štěstí."

"Já že pokouším štěstí?"

Aliciina tvář potemněla. Nenapadla ji žádná odpověď, a tak zaťala pěsti, vrhla na mě nenávistný pohled a odešla.

Teprve po jejím odchodu jsem konečně pochopila, proč tak zoufale toužila se mnou