Nechtěla jsem na ulici dělat scénu, a tak jsem ho popadla za ruku a vtáhla do auta.

Když se auto rozjelo, pocit nevolnosti ještě zesílil.

Když Jonathan viděl mou bledou tvář, zeptal se s obavami: „Je ti špatně? Pomůžu ti vyřídit si v práci volno.“

„To není nutné. Frederick to za mě už udělal,“ odsekla jsem.

Jonathanův výraz potemněl, ale nakonec neřekl nic.

Zavrtěla jsem hlavou, najednou klidnější