Pohled Giselle:

"Cítím malér. Proč mi najednou chtějí dělat prohlídku?"

"Ano, chlapci. Líbí se mi vaše nadšení! Přesně o tom jsem nedávno mluvil. Vzali jste si ponaučení," podíval se Alfa Riley na Veru a ta s jasným úsměvem přikývla.

"Jasně, tati," odpověděl Stefan, ale Kevin nevypadal zrovna nadšeně. Riven mě naopak propaloval chladným pohledem.

To jsou slepí? Riven mě doslova probodává pohledem ostrým jako dýky!

Usmáli se na Alfu Rileyho a Veru, než mě Stefan a Kevin chytili kolem pasu a odtáhli mě z jejich dohledu. Vešli jsme do kuchyně a veškeré služebnictvo téměř okamžitě zmizelo, když se na ně Riven chladně podíval, jako by jim dával znamení utéct, než vám uříznu koule.

Přitiskli mě na kuchyňskou linku a zahnali mě do kouta svými obrovskými těly. Nemohla jsem najít žádnou únikovou cestu. Než jsem stihla vykřiknout, Riven mi zakryl ústa svou obrovskou dlaní.

"Co to má sakra znamenat!" vyhrkla jsem naštvaně a odstrčila jeho ruku.

"Ať tě ani nenapadne si myslet, že ti tady něco patří," z Kevinova hlubokého hlasu mi přeběhl mráz po zádech.

"Necháváme tě tu zůstat jen proto, že se o nás Vera starala, když jsme byli malí, ale nejsi součástí naší rodiny! Neber slova našeho otce vážně," dodal Stefan s arogantním úšklebkem.

"Jo, nepatříš do Dark Sapphire. Patříš do té chudé smečky. Nejsi nic jiného než omega z té malé smečky. Opovaž se myslet si, že s námi můžeš soupeřit a stát se tu Lunou! Na naši úroveň se nikdy nevyšplháš!" Rivenův tón byl ve srovnání s ostatními mnohem drsnější.

"Znej své hranice, Giselle, než tě to donutíme pochopit po našem!" v Kevinově hlubokém hlase zaznělo varování.

"Běžte do p*dele... všichni!" zavrčela jsem na ně.

Jak se opovažují na mě mluvit takovým tónem!

"Nepokoušej mou trpělivost, Giselle!" Riven se na mě ušklíbl.

"Rádi bychom tě poslechli, holčičko! Ale nemyslím si, že by naši rodiče byli nadšení, kdyby byl někdo z nás uvnitř tebe," řekl Stefan s provokativním úšklebkem.

Vyvalila jsem oči. Takovou odpověď jsem vážně nečekala. Při pomyšlení, že by byli uvnitř mě, jsem vzrušením zvlhla.

Když Stefan zpozoroval můj výraz, jeho úsměv se ještě rozšířil. Jednou rukou mě chytil kolem pasu a přitáhl si mě na hruď.

"Neříkej věci, které nechceš dělat, nebo toho nakonec budeš litovat." Na tváři mu pohrával nebezpečný ďábelský úšklebek. Jeho ruka mě hladila po zádech.

Odtrhla jsem od něj zrak, abych se podívala na Kevina a Rivena, kteří měli na tvářích naprosto identické výrazy.

Páni! Nestrávila jsem v tomhle sídle smečky ani patnáct minut a už mě vzrušují moji zvrhlí nevlastní bratři!

K mému překvapení Kevin sundal bratrovu ruku z mého pasu a odstrčil ho od sebe. Riven na mě jako obvykle jen zíral, jako by měl problém s celou mou existencí.

"Neber nás na lehkou váhu, Giselle, a ujisti se, že se nám nebudeš plést do cesty," pronesl to nebezpečným tónem a odvedl své bratry pryč.

Až teď jsem si uvědomila, že jsem po celou tu dobu, co mě Stefan držel, zadržovala dech.

"Do p*dele! Proč jsem měla zavřenou pusu? Proč jsem mu ostře neodpověděla? Uff!" hlasitě jsem zasténala.

"Co se stalo, ségra?" zeptal se zmateně Caleb, který právě vešel do kuchyně.

"Nic, zlato. Půjdu do svého pokoje." Už jsem byla na odchodu, když mě Caleb chytil za ruku.

"Omlouvám se, jestli tě trojčata naštvala, poslední dobou se chovají fakt divně. Možná je to proto, že jsou z celé jejich party jediní, kdo ještě nenašli své osudové družky," řekl Caleb zdvořilým tónem.

Tak snadno se s ním povídá!

"Nenašli?" zeptala jsem se se zájmem.

"Ne, poslyš, něco ti řeknu, ale nikomu to neříkej, jasné?" Caleb se na mě podíval s nadějí v očích.

"Neboj se, u mě je každé slovo v bezpečí," přikývla jsem, celá nedočkavá, až si vyslechnu nejnovější drby.

"Jsou z toho strašně frustrovaní. Každý týden střídají přítelkyně, ale stejně s žádnou nejsou spokojení. Slyšel jsem, jak o tom nedávno Stefan mluvil s Tylerem," uculil se Caleb.

Byl nejmladší a měl ten nejroztomilejší chlapecký úsměv.

"Dobře jim tak, když jsou tak otravní," odpověděla jsem se smíchem a plácla si s ním.

"Riven má naopak přítelkyni, se kterou se pořád rozchází a dává dohromady. Vyspí se spolu a pak se rozejdou! Upřímně řečeno, je vážně divná! Mám z ní negativní pocity, ale ti dva mi řekli, ať držím hubu. Víš, ze začátku jim to klapalo, ale od té doby, co se Riven proměnil a zjistil, že to není jeho družka, není s ní spokojený ani on," zašeptal Caleb.

Zrovna když jsem si užívala společnost svého nejmladšího nevlastního bratra, zaslechla jsem z obýváku Kevinův hlas.

"Slyšel jsem tě dobře, Calebe, že říkáš něco o nás?" Jeho hlas byl přísný.

"Kdepak, brácho. Jenom si tu povídáme," odpověděl Caleb s vyvalenýma očima.

Samozřejmě, že to slyšel. Není to jen vlkodlak, ale k*rva Alfa! Jak by taky ne! Měli jsme být opatrnější.

"Dobře, víš, co se stane, když nás naštveš!" v Rivenově hlase zaznělo varování.

"Jo, brácho," polkl Caleb těžce, než odpověděl.

"Pojď, odvedu tě do tvého pokoje. Lidi tady rádi odposlouchávají," řekl Caleb a protočil panenky.

Caleb mě doprovodil do mého pokoje. Když otevřel dveře, oči i ústa se mi otevřely dokořán. Byl doslova pětkrát větší než můj pokoj ve starém sídle smečky.

Byla tam obrovská manželská postel se starožitným dřevěným nábytkem. U vchodu byl také malý obývací prostor se sedací soupravou a v rohu soukromá koupelna.

"Tohle je tvůj pokoj. Doufám, že se ti líbí," řekl Caleb s úsměvem.

"Líbí? Já ho miluju!" Byla jsem naprosto ohromená množstvím starožitností v pokoji.

Vešla jsem dovnitř, abych si to tam pořádně prohlédla, když mi něco došlo a otočila jsem se ke Calebovi:

"Žádná skříň?"

"Aha, tam na konci je šatna. Za tamtěmi dveřmi." Ukázal směrem ke dveřím.

Otevřela jsem je a uviděla obrovskou místnost, plnou oblečení všech možných stylů.

"No, byl jsem s mámou nakupovat. Vlastně jsme vůbec nevěděli, jaký máš vkus, tak jsme koupili snad úplně všechno." Zasmál se a poškrábal se na zátylku.

No, můj osobní vkus je tričko velikosti 3XL a delfíní šortky, ale copak mu to řeknu? Absolutně ne!

"Dobře, já už půjdu. Musíš být po celodenním cestování unavená," řekl s úsměvem.

Na to, že jsem před příjezdem sem prospala celý den, jsem byla vážně unavená!

"Jo, děkuju, Calebe," usmála jsem se na něj.

"Rádo se stalo, ségra," zableskl Caleb svým roztomilým úsměvem a odešel z pokoje.

Dala jsem si sprchu a převlékla se do šedého kompletu. Právě jsem se chystala sejít dolů na večeři, když mi ji máma přinesla do pokoje.

"Caleb mi říkal, že jsi unavená, tak jsem ti přinesla večeři sem." Máma položila jídlo na stůl a posadila se, čekajíc na mě.

Sedla jsem si vedle ní a tiše jedla. Jen mě pozorovala, jako bych byla ta nejrozkošnější věc na světě, ale mně to začínalo být nepříjemné.

"Díky bohu, že jsi konečně tady," pohladila mě máma jemně po vlasech.

Jen jsem se na ni usmála. Nevěděla jsem, co jí na to říct. Viděla jsem ji po třech dlouhých letech. Cítila jsem se opravdu trapně.

"Chápu to. Musíš být nervózní, ale jak řekl tvůj otec…" Okamžitě jsem ji přerušila,

"Nevlastní otec! Můj otec žije v Arizoně," opravila jsem ji.

"Ano, ano, jak řekl tvůj nevlastní otec, teď jsi součástí téhle rodiny." Veřin úsměv na okamžik zakolísal, ale pak si ho zase nasadila zpátky.

Když jsem dojedla, nechala služebnou uklidit můj pokoj a po polibku na mé čelo odešla.

S tou únavou měli pravdu, protože i přes to, že jsem včera naspala tolik hodin, jsem okamžitě usnula, jakmile se má záda dotkla měkké postele.

Vzbudila jsem se uprostřed noci, když jsem zaslechla hlasité zaklepání na dveře.

Protřela jsem si oči, rozsvítila noční lampičku a zamířila ke dveřím. Odemkla jsem a uviděla před sebou stát trojčata svlečená do půl těla.

Vyvalila jsem oči. Najednou jsem byla naprosto vzhůru. Moje oříškově zelené oči se střetly s třemi páry dětsky modrých očí. Těžce jsem polkla, když můj pohled sjel z jejich vypracovaných hrudníků na jejich pekáče buchet.

"Líbí se ti, co vidíš, zlato?"