Pohled Giselle:

"DRUH!"

Otočila jsem se, abych jim pohlédla do tváří, a podvědomě jsem od nich o krok ucouvla. Byli v šoku stejně jako já. Poznala jsem to podle jejich vyvalených očí.

Kevin udělal krok ke mně, zatímco Stefan se mi snažil sáhnout po ruce. Udělala jsem další krok vzad. Koutkem oka jsem zahlédla, že se blíží i Riven se stejným výrazem.

"Giselle, poslouchej mě," řekl Stefan a znovu se pokusil mě chytit za ruku.

"Ne!" To slovo, které bylo sotva šepotem, mi uniklo z úst.

Schovala jsem ruku za záda.

"Cože? Oni jsou druhové?" uslyšela jsem hlas své matky.

Až teď jsem si uvědomila, že jsme pořád ve velké dvoraně s celou smečkou Dark Sapphire a že tam pořád je i několik hostů.

Celou místnost naplnil šepot jmen trojčat a slova "druh".

Nevěděla jsem, co mám dělat nebo říct, tak jsem udělala to nejlogičtější, co mě napadlo. Utíkala jsem!

Utíkala jsem o život, jako bych byla Červená karkulka a oni byli ti tři vlci v patách. Slyšela jsem jejich kroky.

Zezadu se ozval Kevinův hlas: "Stůj!"

Nezastavila jsem, samozřejmě! Myslím, co si sakra myslí, že je, aby mi přikazoval?

Vyřítila jsem se po schodech jako ninja, skočila do svého pokoje a zabouchla za sebou dveře přesně včas, než mě stihli zastavit.

Začali mi bušit na dveře, jako by je chtěli vyrazit.

"Giselle, otevři dveře! Pojďme si promluvit, zlato!" Byla jsem si celkem jistá, že to je Stefan.

"Prosím, vyslechni si naši stranu, než uděláš jakékoli rozhodnutí!" Bylo to poprvé, co byl Kevinův hlas tak jemný.

"Giselle!" ozval se Rivenův hlas.

Neotevřela jsem dveře. Nemohla jsem! Potřebuju čas. Potřebuju si to promyslet!

Jak se tohle mohlo stát? Slavná trojčata jsou moji druhové? Ti tři majestátně sexy kluci mě nenávidí a já to cítím stejně! Tak proč se takhle cítím? Proč jsem teď tak slabá?

Od chvíle, co jsem přijela do tohohle města, a všude, kam jsem za ten poslední měsíc šla, bylo téma "družka trojčat" tím nejžhavějším. Každá jedna vlčice v celém městě chtěla být jejich družkou. Nejdřív byli lidé zmatení, jestli budou mít trojčata jednu, nebo tři různé družky, ale vzhledem k tomu, že jde o jednovaječná trojčata, bylo jasné, že budou mít jedinou družku, o kterou se podělí.

Každá holka zoufale toužila být jejich družkou, tak proč jsem jejich družkou já? Nikdy jsem sem nechtěla přijet, natož abych byla jejich družkou a usadila se tu po zbytek života!

Myslela jsem, že se vzájemně shodneme na tom, že se nemáme rádi, tak proč se na mě tak dívali? Nikdy to před nikým nepřiznám, ale když se jejich oči setkaly s mýma, srdce mi divoce bušilo v hrudi.

Z myšlenek mě vytrhl Stefanův ostrý hlas, který pronikl do mých uší: "Otevři ty dveře, Giselle, nebo je vyrazím!"

Následoval Kevinův ustaraný hlas: "Prosím, promluv si s námi, Giselle!"

"Ignoruj mého bratra, mluv se mnou, zlato," žadonil Stefan.

Ačkoliv mají všichni tři stejný hluboký chraplavý hlas, jejich způsob mluvy byl naprosto odlišný a já jako jejich osudová družka jsem je od sebe dokázala velmi dobře rozeznat.

Klepání se ve zlomku vteřiny změnilo v bušení.

Zakryla jsem si tvář, vůbec jsem netušila, co mám dělat dál. Sedla jsem si na postel a začala si frustrovaně tahat za vlasy.

Zrovna když už jsem si myslela, že už to dál nezvládnu a chystala se je seřvat, uslyšela jsem z druhé strany dveří chladný, hluboký hlas.

"Dost!" Hlas Alfy Rileyho se rozlehl celou chodbou.

"Ale tati.." tentokrát to byl Riven, ale Alfa Riley ho nenechal říct ani slovo.

"Nechte tu dívku přemýšlet. Čím víc se ji budete snažit sevřít v dlaních, tím víc se bude snažit utéct. Promyslí si to a dá vám vědět své rozhodnutí. Už žádné klepání na její dveře!" přikázal Alfa Riley.

Čekala jsem tam, seděla na posteli, aniž bych vydala hlásku. Slyšela jsem, jak kroky opouštějí chodbu. Cítila jsem, jak jejich vůně třešňového květu, růží a syté vanilky slábne. S úlevou jsem si povzdechla a lehla si na postel. Alespoň teď mám čas si to promyslet.

Najednou se ozvalo další zaklepání na dveře, tentokrát ale bylo jemné.

"To jsou zase oni?" pomyslela jsem si zmateně.

"Giselle, zlato, jsi v pořádku?" ozval se z druhé strany dveří maminčin sladký, a přesto ustaraný hlas.

Nevím proč, ale z jejího mateřského tónu se mi do očí nahrnuly slzy. Okamžitě jsem vstala z postele a otevřela dveře.

"Mami," řekla jsem zlomeným hlasem a hned ji objala.

"Ach bože! Neplač," řekla a jemně mě pohladila po vlasech.

"Pojď, sedni si sem." Dovedla mě k pohovce.

"Promluv si s mámou. Co máš na srdci?" zeptala se s obavami.

Tohle bylo poprvé, co jsem se chystala vést s matkou upřímný rozhovor, protože celé dětství jsem si mohla povídat jen s tátou a on mi vždycky tak dobře rozuměl.

"Já nevím, mami. Vůbec netuším, co bych měla dělat!" řekla jsem a propukla v pláč.

"Chápu to. Tvoji nevlastní bratři jsou tvoji druhové. Musíš být vážně zmatená..." Matka mi setřela slzy a pokračovala:

"..Taky to pro nás obě bude hodně trapné, kdybys s nimi byla. Tím chci říct, jsem vdaná za jejich otce a vy se navíc navzájem nemáte rádi.. Asi některé vztahy nejsou souzené.. ale mně se můžeš svěřit. Záleží jen na tvém rozhodnutí, jestli s nimi nechceš být, můžeš je odmítnout."

Vyvalila jsem oči, nemohla jsem uvěřit vlastním uším. Jak může být moje matka tak sobecká? Jen proto, že je vdaná za jejich otce, chce, abych své druhy odmítla? Copak neví o bolesti, kterou odmítnutí druha přináší?

Je to pořád ta samá sobecká ženská, která mě a tátu opustila, když jsem ji nejvíc potřebovala. Byly mi sotva dva roky!

Po tvářích mi začaly téct slzy, tu bolest už jsem nedokázala kontrolovat. Nejdřív ti kluci, kteří mě nenávidí, kteří mě šikanovali jako dítě a neztráceli čas mi dát najevo, že jsem nula, co jsem sem přijela, jsou mými druhy! A moje matka je pořád stejná mrcha, jako byla před šestnácti lety.

"Vím, že je to moje rozhodnutí, a taky ho udělám, až si jím budu jistá. A co se týče svěřování se, o těchhle emocionálních věcech si promluvím s tátou. Ale i tak díky." Ačkoliv mi z očí neustále kanuly slzy, můj hlas byl chladný jako ledovec.

"Dobře, tvůj táta už šel pro dnešek spát. O tvých druzích nemá ponětí. Můžeš s ním mluvit ráno," odpověděla tichým hlasem a zvedla se k odchodu.

"Jo. Dobrou noc," řekla jsem a zavřela za ní dveře.

Slzy mi neustále tekly po tvářích jako vodopád. Můj mozek měl každou chvíli explodovat. Plakala jsem, dokud jsem neusnula.

……

Vzbudila jsem se uprostřed noci a sténala jejich jména. Znovu jsem měla ten samý vlhký sen, který se mi zdál každou noc tenhle uplynulý měsíc, kdy mě š*kají všichni společně a říkají mi, že jsem jejich. Teď už chápu, proč mě to k nim tak táhlo a proč má mysl vytvářela takové sny.

S hlasitým zasténáním jsem otevřela oči, když jsem ucítila, že se mi něco hýbe mezi nohama.

Zkusila jsem sevřít nohy, ale nešlo to. Něco bylo mezi mými stehny a drželo je to široce od sebe. Odkopla jsem deku a uviděla jednoho z trojčat v celé jeho kráse. Vypadal svůdně sexy, když se mé oči střetly s jeho chtíčem naplněným pohledem.

"Který to je?" ptala jsem se zmateně sama sebe.

Vlasy měl krátké, což znamenalo, že to není Riven, je to buď Stefan, nebo Kevin.

"Ahoj, zlato!" Odpověděl provokativním úšklebkem a jeho hlas zněl chraplavě.

Je to Stefan! Je to rozhodně Stefan! Na tváři měl ďábelský úšklebek.

Pohlédl mi hluboko do očí, než mi přímo před mýma očima začal olizovat mé ženství.

"Ahh! Co to sakra děláš, Stefane?" zeptala jsem se, což znělo spíš jako zasténání plné touhy.

"Sténala jsi naše jména, tak jsem si řekl, že bych ti jako tvůj osudový druh mohl pomoct se uvolnit. Nejsem vážně laskavý?" Zeptal se, ale nepřestal mě olizovat. Cítila jsem tu vibraci ve svém podbřišku, ze které jsem se vzrušením celá chvěla.

"To je nesmysl! Nic takového jsem nedělala!" odpověděla jsem v naprostém popření, zatímco se mi hlava zvrátila rozkoší.

"Nelži, Giselle. Můj pokoj je hned vedle tvého. Celý měsíc poslouchám, jak po nocích sténáš naše jména!" Stefan odtáhl tvář od mé k*ndy a opřel si bradu o moje kolena.

Potlačila jsem nutkání zasténat, když mě přestal olizovat.

"Nemůžeš slyšet moje sténání! Ty pokoje jsou zvukotěsné," řekla jsem a zvedla se na lokty.

"Za prvé, jsem Alfa, pro mě nic jako zvukotěsnost neexistuje! Za druhé, právě jsi přiznala, že jsi sténala naše jména." Stefanův úšklebek se rozšířil.

Bože, ten chytrý parchant!

"Znamená to, že mě slyšel i Caleb?" zeptala jsem se s obavami, už jsem dál nezapírala.

Můj pokoj byl mezi Stefanovým a Calebovým. Jestli mě slyšel Stefan, znamená to, že mě možná slyšel i Caleb.

To je tak trapné!

"Ani ne. Není Alfa. S ním si nedělej starosti, stejně chodí spát dřív," odpověděl ledabyle Stefan.

"Díky bohu!" s úlevou jsem si povzdechla.

"Jo, a co se týče tvé nedočkavé k*ndy…." Široce mi roztáhl nohy a svůdně se podíval na mou odhalenou k*ndu.

Sakra, byla jsem pro něj tak vlhká!

"…Měl bych ti pomoct se uvolnit. Vždyť po tom toužíš už skoro celý měsíc." S těmi slovy mě Stefan hrubě chytil za stehna a znovu zmizel mezi mýma nohama.

"Stefane! Ahh..!"