Pohled Giselle:

‚Co když je to zase jedno z těch trojčat?‘ neubránila jsem se myšlence.

„Giselle, broučku, jsi vzhůru?“ Když jsem uslyšela otcův hlas, úlevně jsem si vydechla. Ani jsem si nevšimla, že jsem celou tu dobu zadržovala dech.

Rychle jsem otevřela dveře a usmála se na otce.

„Tati,“ objala jsem ho a mé srdce se okamžitě začalo uklidňovat.

„Moje malá princezno,“ oplatil mi otec objetí a jemně mě pohladil po vlasech.

Chvíli jsme tak zůstali; v hlavě se mi toho honilo spoustu a otec to z mého napjatého těla dokázal vycítit.

Odtáhli jsme se od sebe a on mě dovedl k pohovce.

„Slyšel jsem, že ta Slavná trojčata jsou tvoji druzi.“ Upřímný a přímočarý jako vždy, přešel rovnou k věci.

„Ano, jsou. Jak to víš?“ zeptala jsem se zmateně.

„Od chvíle, co jsem se probudil, je to to jediné, o čem všichni mluví. Pochopitelně za mými zády,“ odpověděl ležérně a já přikývla.

„Takže, co s tím hodláš dělat?“ zeptal se a díval se mi přímo do očí.

„Nevím, tati. Včera večer jsem se o tom zkoušela bavit s mámou, ale je to pořád ta samá sobecká, zlá ženská jako před šestnácti lety. Záleží jí jen na sobě,“ odpověděla jsem podrážděně, ale on viděl tu bolest hluboko v mých očích.

Aby odlehčil atmosféru, žertovně řekl: „Proč je takhle brzy ráno odměňována takovými hezkými přezdívkami?“

„Když jsme se bavily o mých druzích, požádala mě, abych je odmítla. Tak nenuceně, prý proto, že by pro ni bylo trapné zůstávat ve stejném domě s tak komplikovanými vztahy,“ informovala jsem ho. Srdce mi stále pukalo z toho, že na mně mé matce opravdu nezáleží.

Proč vůbec bojovala o to, aby mě dostala do péče?

„Máš pravdu. Je to pořád ta samá m*cha! Každopádně, ty je nechceš odmítnout? Myslel jsem, že je nenávidíš,“ odpověděl táta se zmateným výrazem.

„Nemám je ráda,“ opravila jsem ho a pokračovala: „Tedy, pořád je nemám ráda, ale kvůli tomuhle poutu spřízněných duší to moje srdce začalo vnímat jinak. Nevím, co mám dělat. Měla bych je odmítnout?“

„Vím, že to bude znít divně, ale radil bych ti dát jim šanci. Viděl jsem je, jak ti už od časného rána postávají přede dveřmi. Nemyslím si, že by kdokoliv z nich v noci spal,“ řekl ustaraným hlasem a já osobně vím, že Stefan nespal, a to ze zřejmých důvodů.

„Vím, že tě v minulosti šikanovali a museli udělat každou možnou příšernost, aby ses cítila malá a bezcenná, ale pokud vašemu vztahu nedáš šanci a rovnou je odmítneš, vždycky z toho budeš mít nesvůj pocit. Přinejmenším se podívej, jestli se kvůli tobě opravdu změní. Viděl jsem nemilosrdné Alfy, které se pro své družky od základů změnily; tihle tři jsou jen parta spratkovitých, rozmazlených Alf,“ navrhl táta vážným hlasem.

Proč je tak sakra chápavý?

„Nevěnuj své matce pozornost! Mysli jen na sebe a na své štěstí, tak jako to v minulosti dělala ona. Než učiníš konečné rozhodnutí, všechno si pečlivě promysli. Víš, že tu pro tebe vždycky jsem. Ať už bude tvé rozhodnutí jakékoliv, tvůj otec bude vždy stát při tobě a podporovat tě.“ Otec vzal můj obličej do dlaní.

„Ano, tati. Moc ti děkuju, že jsi tu pro mě vždycky byl. Doslova jsi promarnil celé své mládí mým vychováváním,“ řekla jsem a při té myšlence se mi do očí nahrnuly slzy.

„Ne, hlupáčku. Investoval jsem celý svůj život do výchovy tak vzácného anděla.“ Otec mě políbil na čelo a pokračoval:

„Už budu muset jít...“

„Tak brzy?“ zeptala jsem se okamžitě.

„Nemůžu v tomhle domě zůstat déle.“ Táta mi věnoval chápavý pohled.

Takže, pořád jsme na tom stejně. Za těch šestnáct let se nic nezměnilo. Můj otec je stále ten samý chlap, který nesnáší návštěvy v tomto domě smečky. Měla jsem to vědět. Přijel po večeři a odjíždí před snídaní. Vsadím se, že si přivezl i vodu zvenčí. V tomhle domě by se nedotkl absolutně ničeho.

„Dobře, nebudu tě zdržovat. Prosím, dávej na sebe pozor,“ odpověděla jsem chápavým tónem.

„Ty taky. Dávej mi zprávy ohledně tvého vztahu se Slavnými trojčaty,“ dobíral si mě otec.

„Jo, jasně,“ odpověděla jsem s nepatrným úsměvem.

S těmito slovy vstal z pohovky a já ho následovala. Šla jsem s ním k hlavnímu vchodu, abych se s ním rozloučila. Znovu mě políbil na čelo a naposledy mě objal, než usedl do auta a odjel na letiště. Až tehdy jsem si uvědomila, že s sebou nevzal Melanii. Jako by mi na tom záleželo!

Když se mi auto ztratilo z dohledu, šla jsem dovnitř na snídani. Stále jsem cítila bolestivost mezi stehny.

Hlavou mi běžela jediná myšlenka, a to že se musím držet dál od Stefana. Včera v noci jsem naprosto ztratila kontrolu. Měla jsem ho zastavit, ale místo toho jsem prosila o víc. Má tuhle uhrančivou schopnost, které nejsem schopná odolat. Takže se raději budu držet dál, abych se vyhnula problémům.

Vešla jsem do jídelny a úlevně si oddechla, když jsem v místnosti spatřila Alfu Rileyho a mou matku spolu jen s Kevinem a Calebem. Koketní playboy Stefan a zamračená panda Riven tam nebyli, aby mě uváděli do rozpaků. Kevin byl relativně bezpečnější volba, nikdy mě neotravuje. Za poslední měsíc se mnou sotva promluvil, natož aby mi věnoval byť jen jediný pohled.

V jídelně byly dva různé jídelní stoly. Jeden velký se používal, když s nimi večeřeli hosté, a ten malý sloužil pouze k jídlu s rodinou. Právě teď, na snídani pouze v kruhu rodinném, všichni seděli u malého jídelního stolu s osmi židlemi.

Ačkoliv jsem řekla malého, byl větší než jídelní stůl pro dvanáct lidí v domě mé minulé smečky a na šířku měl víc než sedm stop.

„Dobré ráno, zlatíčko,“ řekla matka se širokým úsměvem.

V momentě, kdy mě matka pozdravila, Kevin zvedl hlavu a podíval se na mě. Odvrátila jsem pohled, abych se vyhnula očnímu kontaktu.

„Dobré ráno, oslavenkyně,“ pronesl Caleb se zářivým úsměvem a já mu úsměv oplatila.

Alfa Riley, moje matka a Caleb seděli na levé straně jídelního stolu a Kevin seděl na pravé.

„Dobré ráno všem,“ odpověděla jsem šeptem a rozešla se, abych si sedla vedle Caleba.

„Giselle, sedni si ke mně, prosím.“ Kevinův sladký tón mě přinutil zastavit se uprostřed kroku a Calebovi kvůli němu zaskočilo jídlo.

V celé jídelně se rozhostilo hrobové ticho. Dokonce ani žádná ze služebných nevydala hlásku.

Abych uvolnila napětí, slabě jsem se na Kevina usmála, odsunula si židli a posadila se vedle něj.

Udržovala jsem mezi námi bezpečnou vzdálenost.

„Lívance?“ zeptal se mě nadšeně.

„Hmm,“ odpověděla jsem a přikývla.

Kevin mi jídlo objednal. Snídat s nimi bylo jednodušší, než jsem si myslela, dokud se na scéně neobjevili ti dva ďáblové.

Stefan s Rivenem vešli do jídelny společně. Moje oči se setkaly s těmi Stefanovými a on se na mě škádlivě ušklíbl. Zaskočilo mi a sklopila jsem zrak. Kevin mi podal sklenici vody a poklepal mě po zádech.

Stefan přiběhl z mé strany a ve spěchu se posadil vedle mě. Riven vrhl na Stefana podivný pohled a sedl si naproti nám, vedle Caleba.

Stefan seděl trochu moc blízko. Už teď jsem byla vlhká, a to ještě ani nic neudělal.

Zatímco se podávala snídaně, Alfa Riley se rozhodl prolomit ono nepříjemné ticho.

„Drahá Giselle, vím, že jsi ze zjištění o poutu spřízněných duší docela v šoku, ale musíš vědět jednu věc, všichni budeme respektovat tvé rozhodnutí,“ pronesl Alfa Riley autoritativně a já přikývla.

„Není se čeho obávat, tati. Giselle nás brzy přijme,“ odpověděl Stefan sebevědomě, zatímco mi ovinul ruku kolem ramen.

„Chovejte se slušně, pánové. Dejte mi vědět, co máte v plánu i vy,“ podíval se Alfa Riley ostře na svého syna.

„Chceme ji. Chceme, aby naše družka byla naší Lunou,“ odpověděl místo něj Kevin.

Šokovaně jsem se na něj podívala, ale on na mě jen vykouzlil ten svůj nakažlivý úsměv.

„Vy ji chcete?“ Matka na něj s šokem pohlédla a promluvila o mně takovým tónem, jako by mluvil o válení se v bahně.

„Ano, Vero. Slyšela jsi správně. Chceme naši družku,“ odpověděl Stefan, tentokrát byl jeho hlas mrazivě chladný.

„A co ty, Rivene?“ Alfa Riley pohlédl na toho surovce.

„Půjdu s proudem,“ odpověděl Riven prostě.

„Dobře, takže momentálně se čeká jen na rozhodnutí Giselle. Pečlivě si to promysli, drahá,“ promluvil Alfa Riley zdvořile.

***Varování***

*****Následuje obsah pro dospělé*****

Už z celé téhle diskuze jsem se cítila dost nesvá, když jsem ucítila ruku na svém stehně. Oči se mi rozšířily a v šoku jsem pohlédla na Stefana.

Mrkl na mě a přesunul svou ruku směrem k mému vnitřnímu stehnu. Zakašlala jsem, abych mu dala signál, ať tu ruku stáhne, ale na oplátku jsem si vysloužila jen nechtěnou pozornost.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se má matka a já přikývla: „Jo, jsem v pohodě.“

Stefan začal na mých vnitřních stehnech kreslit kruhy, z čehož se mi rozklepalo celé tělo.

„Je ti zima?“ zeptal se zmateně Caleb.

„Jasně že je, pochází přece z Arizony,“ odpověděl Stefan věcným tónem.

Věděla jsem, že promluvit o tom, co se právě děje, nepřipadá v úvahu, a tak jsem se přesunula doleva, až jsem narazila do Kevina.

„Oh, promiň,“ omluvila jsem se, zahanbená celou tou situací.

„To je v pořádku,“ odvětil sladce.

Podcenila jsem Stefana, jeho ruka byla dostatečně dlouhá na to, aby mu stále pohodlně spočívala na mém vnitřním stehně, ačkoliv jsem teď prakticky seděla na Kevinově noze. Stefanova ruka se nepřestávala pohybovat po mém vnitřním stehně a moje tělo se nepříjemně ošívalo v těsné blízkosti Kevina.

Přes Kevinovu pohlednou tvář se mihl zamračený výraz a on na mě pohlédl. Viděl Stefanovu ruku na mém stehně. Už už jsem si chtěla úlevně vydechnout, že nejstarší z nich usměrní svého bratra, ale k mému naprostému úžasu se na Kevinově tváři objevil nezbedný úšklebek.

Vyhnula jsem se očnímu kontaktu s oběma a soustředila se na své jídlo, když jsem na svém druhém stehně ucítila Kevinovu ruku. Okamžitě jsem po něm střelila pohledem, ale on se díval do svého talíře, zatímco jeho ruka klouzala po mém vnitřním stehně.

Pokusila jsem se sevřít stehna k sobě, ale Kevinova silná ruka mé nohy ještě více roztáhla. Už teď byli blízko mému pulzujícímu klínu, který lačnil po jejich pozornosti.

Oba začali masírovat můj klín přes kalhotky. Můj dech se zrychlil, když mě současně třely dva prsty.

Stefanova ruka odhrnula mé vlhké spodní prádlo stranou. Vklouzl prstem mezi můj druhý pár rtů a začal mi třít klit*ris. Skousla jsem si spodní ret a zakryla si obličej jednou rukou, abych potlačila deroucí se sténání. Otočila jsem se k němu s prosebným výrazem, aby přestal, ale on se vyhýbal mému pohledu a začal můj klit*ris třít rychleji a tvrději.

Zatímco jsem přemýšlela o způsobech, jak se z téhle situace dostat, Kevin do mě vnikl prstem a začal s ním pumpovat dovnitř a ven z mé k*ndy. Trhavé pohyby v mém nitru mě přinutily nadskočit, až jsem se uhodila kolenem o stůl, což jim poskytlo ještě větší přístup k mému ženství.

Navíc se na mě teď upíraly další tři páry očí.

„Co se stalo, Giselle?“