„Už je to nějaká doba, Rosy,“ pozdravil mě ten chlapec a zahleděl se mi přímo do očí. Na jeho nadpozemsky krásné tváři zářil úsměv.

„Olivere,“ proklouzlo mi ze rtů, aniž bych si to uvědomila.

Oliver Blue je jedinou milou lidskou bytostí v celé rodině Blueových! Je to můj jediný bratranec, no vlastně ne tak docela jediný, který je velmi zdvořilý a se kterým si mohu kdykoli popovídat.

„Jak se máš?“