Pohled Reida

Dívám se do cely a jsem zděšený tím, co vidím. Nejsem schopen pohybu. Ze stavu šoku mě konečně vytrhne, když mě můj otec plácne po tváři a pak mnou zatřese.

Mé oči se setkají s jeho a vidím v nich slzy. Pohlédne do cely, pak zpět na mě a slzy se uvolní a stečou mu po tvářích.

"Ach, Bohyně, ne!" slyším svou sestru křičet a plakat. Je na kolenou, kýve se sem a tam a ruce má stále přes ú