Damienův pohled

Vážně, opravdu se to děje? Myslí si, že se nedokážu umýt sám! Říkám si, odfukuji, překřižuji ruce a mračím se. Přísahám, že se ke mně ten chlap chová, jako bych byl malý dítě!

Přemýšlím s otráveností a vzpomínám na řetězec událostí, které se před chvílí odehrály.

Po tom trapném zasténání, které mi uniklo z úst, se pomalu postavil a pár chvil na mě zíral. Potom se sehnul, popadl