Damienův pohled

„Jak je to možné?“ zašeptal jsem.

Hned po těch slovech jsem za sebou uslyšel tiché, hluboké, rezonující zavrčení, ze kterého mi přejel mráz po zádech.

Podíval jsem se přes rameno a uviděl tam stát Xaviera. Zíral na tu samou osobu. Jeho tělo bylo napjaté, čelist zaťatá a celý se třásl.

Ztuhl jsem, podíval se na něj a pak zpět do těch zelených očí. Viděl jsem, jak se mu v nich hromad