Rhea

Máma je zjevně naštvaná. Její oči potemněly vztekem. Vidím to tak jasně. Za ní vyjde táta se svraštělým obočím, v jehož očích je podobný hněv.

Na okamžik nic neříkají. Dívají se na mě, zatímco já provinile klopím zrak.

„Mami –“

Zvedne prst a přeruší mě. „Nic nevysvětluj. Prostě běž do postele.“ Neříká to nahlas a ani nekřičí, ale její slova jsou dostatečně pevná a přísná. Je k nepříčetnosti r