Aron

Vlk leží mrtvý přede mnou, oči má stále otevřené a krev, prosakující ze zátylku, pomalu kape na listí dole. Krev je stále čerstvá, zářivě karmínová a na chladném vzduchu rychle sráží.

„Říkal jsem ti to, ne?“ usmívá se Kovas škodolibě za mnou, cítím to v jeho slovech a v tónu, kterým ke mně mluví.

Odstoupím od mrtvého vlka a otočím se k němu. „Ano, říkal.“

„Budeš muset to území vrátit,“ prohlá