Rhea

Míjejí hodiny. Prosím, aby mě někdo vyslyšel a propustil, nechci zemřít.

A po nějakou dobu tu není žádný zvuk ani přítomnost nikoho dalšího. Jsem tu jen já, naprosto sama a vyděšená. Nastala noc a já v tomhle temném místě sotva vidím. Držím si okovy kolem kotníku a zarývám do nich prsty, zatímco tu úzkostlivě sedím. Nikdo nepřichází. Vůbec nikdo.

To ticho a tma mě děsí až do morku kostí. Neví