Aron

„Marcello,“ zavolám na ni, jakmile druhý den vejdu do jídelny. „Je—"

„Pořád spí.“ Její hlas ke mně dolehne dřív, než zahnu za roh.

„Pořád?"

„Byla jsem se na ni podívat před pár hodinami, hned když jsem se vzbudila.“

Zastavím se u židlí a přelétnu pohledem jídlo, které Marcella naaranžovala. „Jsi si jistá?“ zeptám se jí a zvednu hlavu.

„Půjdu ji zkontrolovat znovu,“ odpoví a přechází sem a tam