Aron

Moje tlapa dopadá na měkkou lesní půdu, zatímco mi vítr češe hustou černou srst. Každý nádech, který udělám, je ostrý a plný tisíců vůní lesa. Opájím se jimi všemi – mechem na vlhkých kamenech, pryskyřicí líně stékající po nedaleké borovici a řekou.

Mé smysly jsou zaplavené, zatímco mé tělo tvrdě pracuje, aby se pohybovalo lesem. Všechno je jasné. Všechno je ostřejší, rychlejší. Není lepšíh