Rhea

Tři dny uběhnou jako v mlze. Byli jsme zavření v téhle chatě. Když jsem tu byla naposledy, nezdržela jsem se dlouho. A teď mi to připadá jako celá věčnost.

Není tu žádný kontakt s vnějškem, se světem. Je tu jen on. Jen já.

Nikdo jiný.

Připadám si tu jako vězeň.

"Sněz si jídlo, Rheo."

Pohlédnu na něj a pak zpět na talíř, který leží na stole. Mám hlad; opravdu mám, ale nedokážu se přinutit jíst