Rhea

Ruka mi vyletí ke krku a já se znovu pokusím nadechnout, ale nemyslím si, že to ještě vůbec dokážu. Oči mi těkají po místnosti, nevím jistě, co hledám, nevím jistě, co chci, a dokonce si nejsem ani jistá, jestli tu právě teď jsem.

Stěny pokoje se mi zdají být příliš blízko – poprvé se v této místnosti cítím tak hrozně zadušená.

Aniž bych promarnila další okamžik, nasoukám si nohy do bot, popa