Rhea

Vzduch uvnitř chaty je dusivý a čím déle tam zůstávám, tím je to horší. Zírám z okna, těkám pohledem doleva a doprava v takovém spěchu, jako by se mříže na skle snad mohly nějak otevřít a já bych měla šanci utéct. Ale pochopitelně nic takového nehrozí.

"Přestaň přecházet, Rheo. Znervózňuje mě to," konstatuje Aron a sleduje mě, jak neustále chodím z levé strany místnosti na pravou. Sem a tam.