RHEA

Bolest. Temnota. Chuť krve v ústech.

S námahou otevírám oči, všechno se mi před nimi mlží.

Poslední, na co si vzpomínám, je pohled na nůž trčící z mé hrudi, než jsem omdlela. Rána stále krvácí, bolest do mě stále bodá, ale můžu dýchat. Pořád žiju.

Prsty nahmatám okraj nože. Je z něčeho jiného. Ne z obyčejného kovu.

Stříbro. Je to stříbrný nůž a čepel je stále ve mně.

Do ticha místa, ať už jse