RHEA

Je tu tma a zima, a téměř to tu páchne smrtí. Jen obyčejnou smrtí.

Lapavý nádech mě probere a mé oči se s mrkáním otevřou, aby se setkaly s temnotou kolem. Ležím na něčem tvrdém, něčem studeném, a ruce i nohy mám znecitlivělé. Bolest je hned druhá věc, kterou zaznamenám, společně se zmatkem.

Zasténám a pohnu se na tom, na čem to vlastně ležím. Snažím se posadit, ale ruce se mi příliš třesou.