RHEA

Rtům se mi zachvěje při pomyšlení na to, čím se mohu stát. Nechci taková být. Někdo šílený, někdo pomatený. Takhle, jak jsem teď, mi to naprosto vyhovuje a chci tak i žít.

"Nemusíš se bát."

Zvedne ruku a zastrčí mi zbloudilý pramen vlhkých vlasů za ucho.

Očima mu bloudím po tváři, po stínech, které na ní tančí, po ostrosti jeho čelisti a temnotě jeho očí. Je to už tak dlouho, tak kurva dlouho