RHEA

Uběhly hodiny. Možná i víc. Stále na rtech cítím chuť krve a to, jaké to bylo zabít ty dvě vlčice. Nehla jsem se z rohu místnosti.

Co je to se mnou? Pořád se na to ptám, ale nedostávám žádné odpovědi. Neměla bych být taková. Mám být lepší, mám žít a bojovat, a dělat všechno správně.

Hlava mi klesne do dlaní, jak se ztrácím v myšlenkách.

Obloha venku mění barvy, od rána do odpoledne až po noc.