RHEA

Stojím tiše, nevrhám se na ni a nevysouvám drápy. Nechám ji, ať mě znovu uhodí, a sotva se bráním. Její drápy se mi tentokrát zaryjí do předloktí. Ví, co dělá. Nechce mě zabít, chce mě jen poznamenat, abych jí to oplatila.

Stáhne se a čeká na reakci.

Když žádná nepřijde, cukne jí obočím.

„Jsi tak zasraně ubohá, že se ani nedokážeš bránit?“ zasměje se. „Není divu, že tě drží zamčenou a daleko