KAEL

Slunce ještě nevyšlo, když otevřu oči.

Spí vedle mě, sotva dýchá, stočená tak, že vypadá menší, než ve skutečnosti je. Ale i v nevědomí se ke mně tiskne, jednu nohu obtočenou kolem mé, rukou svírá mou paži.

Nemělo by to působit tak přirozeně, ale působí.

Patří sem.

Pomalu se posadím a snažím se ze všech sil, abych ji neprobudil ze spánku. Mé tělo se cítí jinak, silnější a soustředěnější. Už ž