KAEL

Kouř mě pálí v plicích, když běžíme mezi stromy. Za námi dál hoří sídlo, plameny šlehají výš k noční obloze. Nikdo tam nezůstal.

„Tudy,“ zasyčí Kovas a stáhne mě za silný dub. „Musíme to vzít oklikou k západní hranici.“

Opřu se o strom a snažím se popadnout dech. Všechno mě bolí. Ne fyzicky, i když to taky, ale hlouběji. Na místech, která by bolest vůbec cítit neměla.

Je mrtvá.

Ta myšlenka mi