RHEA

Nemůžu dýchat. Ten tlak na hrudi je k nesnesení. Mysl mi pádí o závod a temnota mě pohlcuje celou.

Je toho zkrátka příliš.

Mé prsty se svírají kolem půdy. Je vlhká, studená a cizí.

Slyším vzdálený hluk, jak se někdo pohybuje, jak se něčím prohrabuje. Je tam vůně čerstvě vykopané hlíny a pak ještě něco dalšího. Hlas. Mužský hlas. Nedokážu ho zařadit, ale připadá mi povědomý. Vůbec nic nevidím.