RHEA

„Co tady děláš?“

Stojí na konci chodby v těch červených šatech, upírá na mě pohled a z každého póru jí sálá zuřivost. I v matném světle chodby vidím, jak se jí ruce podél těla svírají v pěst.

„Já?“ zeptám se, udělám krok zpět a mám pocit, jako by mi někdo vyrazil dech z plic. „Tohle je můj domov. Vzpomínám si.“

„Tvůj domov?“ Zalyká se smíchy. „Jsi už měsíce mrtvá. V okamžiku, kdy jsi přestala