ALEXANDER

Sera byla pryč a já jsem seděl za stolem ve své domácí pracovně a snažil se pracovat, jen abych ji dostal z hlavy.

Pocit a chuť jejích rtů mě neustále rozptylovaly od práce. Nikdy jsem se takhle necítil. Práce pro mě byla vždy na prvním místě a jakmile jsem pracoval, nikdy se mi do hlavy nic nedostalo, ale teď jsem tu byl, usilovně se snažil přinutit k práci, zatímco mě rozptylovala ta myšlenka na ženu po dvacítce, ženu, ke které bych se měl chovat jako k dceři.

Ale ten pocit jejího zadku v mé dlani a její sladké sténání se mi vážně líbily. Do prdele! Jak sladce by asi sténala, kdybych zabořil tvář mezi její nohy a....

Zazvonil mi telefon, přerušil mé myšlenky a já za to byl tak rád, protože o čem jsem to sakra přemýšlel? Sáhl jsem po telefonu a vzal ho ze stolu.

Volalo neznámé číslo a já přimhouřil oči na ta čísla. Se ztvrdlým výrazem jsem hovor přijal, dal si telefon k uchu a zůstal zticha.

Prvních pár vteřin bylo na druhé lince naprosté ticho, dokud nepromluvil povědomý hlas.

"Ahoj, Alexandře," pozdravil a já se opřel do křesla.

"Proč voláš?" zeptal jsem se.

"Slyšel jsem, že jsi zpátky v zemi a je z tebe miliardář," odpověděl se zasmáním.

"Máš mi co říct?" zeptal jsem se přísným hlasem.

"Kolik životů jsi zmařil, abys získal tolik peněz?" zeptal se, tón měl teď také přísný.

"Tak akorát na to, abych se dostal až sem," odpověděl jsem.

"Máme tady obrovskou prácičku a říkal jsem si, že bych tě k tomu měl přizvat..."

"Už to nedělám. Před rokem jsem přestal," přerušil jsem ho a linka na dvě vteřiny zmlkla, než vybuchl v smích.

"Ty už to neděláš? Už rok? Chceš mi říct, že sis rok neušpinil ruce?"

"Nemám v úmyslu se k tomu vracet."

"Alexander Sterling mi říká, že už rok nikoho nezabil. To je ta poslední věc, které bych kdy věřil. Jsi vždycky krvežíznivý, nemůžeš přestat. Ty to víš, Alexandře."

"Jestli ten hovor neukončíš hned teď, možná dostanu dost velkou žízeň po krvi, abych vysál život z tebe," pohrozil jsem.

"Fajn, ukončím hovor, ale jsem si jistý, že se brzy vrátíš. Nemůžeš odejít, ty to víš, ale do té doby přijdeš o tenhle obrovský kšeft," řekl a ukončil hovor.

Se zasténáním jsem upustil telefon zpátky na stůl a tvrdě se zadíval na poličku s knihami o byznysu naproti mně.

Jakmile jednou děláte do špinavého byznysu, odchod je těžký. Ne, byl nemožný. Přesto jsem před rokem udělal nemožné a opustil mafii.

Ale ani já, Alexander Sterling, jsem nemohl odejít úplně. Odejít úplně by znamenalo vystavit svůj život nebezpečí a nechat se okamžitě zabít. Byl jsem jen neaktivní a plánoval jsem to tak nechat, dokud kurva neumřu.

Skoncoval jsem s byznysem, který mi všechny vzal, ale i tak jsem věděl, že Victor má pravdu, byl jsem příliš krvežíznivý na to, abych skončil úplně.

*

Dalšího dne

SERAPHINA

Já a Victoria jsme byly v naší obvyklé kavárně a Victoria prostě nepřestávala pořád dokola žvanit o tom, jak moc se mi bude líbit Carter, kluk, se kterým mě chtěla seznámit.

"Je tak kurva hezkej a všechny holky, co s ním byly, říkají, že je dobrej v posteli!"

"Playboy?" zeptala jsem se Victorie a trochu se zamračila.

"Ne, není to playboy. Nikdy bych tě neseznámila s playboyem. Co jsem slyšela, je to hodnej a loajální kluk," odpověděla a moje tvář se trochu uvolnila.

Byla jsem tu s Victorií, ale dokázala jsem myslet jen na někoho jiného.

"Ó, už je tady," řekla Victoria nadšeně a poposedla si. Podívala jsem se za sebe a uviděla Cartera, jak se ke mně blíží.

Když přišel k našemu stolu, věnoval mi letmý úsměv.

"Ahoj, dámy," usmál se nejdřív na mě a pak na Victorii.

"Ahoj," usmála jsem se na něj a on se podíval na prázdnou židli a pak zpátky na mě.

"Ach, prosím. Posaď se," řekla jsem rychle a pochopila, na co se ptá.

"Děkuji," řekl sladce a posadil se na židli naproti mně.

"Cartere, tohle je Sera, moje nejlepší kamarádka. A Sero, tohle je Carter," představila nás Victoria.

"Rád tě poznávám, Sero. Vypadáš tak nádherně, teď když tu sedím tak blízko tebe," řekl a trochu se naklonil přes stůl.

"Taky vypadáš moc hezky. Ehm... Victoria mi říkala, že dobře vypadáš, a když tě teď vidím, myslím, že měla víc než pravdu," odpověděla jsem a on se zasmál.

"Zdá se, že si vy dva opravdu rozumíte, asi bych vás teď měla nechat o samotě. Musím někde být. Měli byste se oba víc poznat," rychle na mě mrkla Victoria a zvedla se na nohy.

"Tak se měj," zamával jí Carter a Victoria odešla.

"Ehm, Sero. Vidím, že máš jen šálek kávy, nedala by sis ještě něco?" zeptal se Carter.

"Ne, vlastně ani ne, ale ty by sis měl něco dát," odpověděla jsem.

"Máš pravdu, ale zatím jsem v pohodě. Když poslouchám tvůj hlas, cítím se teď lépe, než by mi dokázalo navodit jakékoli jídlo," řekl s okouzlujícím úsměvem, a poslouchejte, asi bych těm slovům propadla. Asi by se mi jeho volba slov líbila, ale jediný člověk, na kterého jsem v tu chvíli dokázala myslet, byl nejlepší přítel mého otce. Alexander Sterling.

Nemohla jsem si pomoct, ale musela jsem si všimnout, o kolik hlubší je jeho hlas v porovnání s Carterovým. O kolik je vyšší a o kolik je jeho postava mohutnější, a byla jsem si naprosto jistá, že Carterův ocas se s tím Alexandrovým nedá ani v nejmenším srovnávat.

Sakra! Jediný důvod, proč jsem se s Carterem vůbec sešla, byla naděje, že když uvidím někoho jiného, přestanu myslet na Alexandra a na to, jak tvrdě mě včera líbal a jak moc po tom muži najednou toužím. Jenže to očividně nezabíralo.

"Jsi v pořádku?" přerušil Carterův hlas mé myšlenky.

"Ano, jsem v pohodě," odpověděla jsem mu rychle.

"To jsem rád," zamumlal.

"Vlastně jsem tě tu v posledních pár týdnech vídal a hodně ses mi líbila. Ani nevíš, jakou jsem měl radost, když mi Victoria řekla, že mě s tebou seznámí."

"Jsi jeden z nejvíc sexy kluků na škole a máš oči pro mě?" Snažila jsem se předstírat zájem o konverzaci a také se naklonila blíž přes stůl.

"To jako nevíš, jak sexy vypadáš? Nebo jsi prostě jen hodně, hodně skromná?" zeptal se a já se tiše zasmála.

"Máš přítelkyni?" nadhodila jsem otázku.

"Ne, ale brzy ji budu mít. Tebe," odpověděl, ale já si nemohla nevšimnout, že si těmi slovy nezní tak jistě, a i když se díval přímo na mě, jeho pohled ve mně nevyvolával ani čtvrtinu toho, co ve mně dokázal vyvolat Alexandrův pohled.

'Tahle touha je hříšná, Sero. Neměla bys prahnout po nejlepším příteli svého otce. Musíš se z toho vzpamatovat. Musíš dostat toho muže z hlavy a vybudovat si vztah s Carterem.' Vynadala jsem si v duchu a pevně se rozhodla, že Alexandra Sterlinga ze své hlavy úplně vyženu.....

No, nebo jsem si alespoň myslela, že bych to mohla dokázat.