ALEXANDER STERLING

"Prosím, krásko," zašeptal jsem, když jsem odtáhl židli, aby se Sera mohla posadit.

"Děkuju," mírně zvedla hlavu, aby se na mě podívala, zatímco se spouštěla na židli.

Políbil jsem ji na tvář, než jsem přešel ke své židli a posadil se.

"To mě vážně pokaždé musíš nazývat kráskou a všemi těmi rozkošnými jmény?" uchechtla se Sera.

"Samozřejmě. Když máš tu nejkrásnější, nejmilejší a