Pohled Elary

Nepodívala jsem se na ni, když vešla dovnitř. Nemusela jsem. Cítila jsem změnu v její energii v okamžiku, kdy překročila práh – byla váhavá, nervózní, pokrytá vrstvou zoufalství, které se snažila skrýt za mateřskou vinu.

Zprvu mlčela, možná doufala, že změknu. Nezměkla jsem.

Než si mohla sednout vedle mě, ukázala jsem na židli na druhém konci pokoje.

"Sedni si tam."

Ztuhla. Na okamžik