Pohled Elary

Ve chvíli, kdy jsem za sebou zavřela dveře, zhroutila jsem se na postel s dlouhým, unaveným povzdechem.

U všech měsíců, jak moc mi chyběl pocit skutečné matrace.

Kdybych nebyla ukradena při narození, kdyby osud hrál alespoň jednou fér, probouzela bych se na takové posteli každé boží ráno posledních třiadvacet let. Ne na betonu. Ne na dřevě. Ne na plesnivých dekách ve skladu.

Zavřela j