Pohled Elary

Nevěnovala jsem řidiči ani další pohled.

Otočila jsem se a napochodovala zpátky do panství Obsidiánových, podpatky mi duněly o mramor jako vyhlášení války.

Štěkl na mě jako na psa, myslel si, že jen proto, že jezdí pro alfu Gideona, může se mnou mluvit spatra. Asi zapomněl – já nejsem pes. Jsem dcera, kterou pohřbili a teď najednou potřebují.

Ať se zapotí.

Což udělal.

Netrvalo to ani