Pohled Elary

Smála jsem se.

Zprvu to byl jen tichý, trpký zvuk, který se mi dral z hrdla. Ale pak sílil – byl hlasitější, drsnější, odrážel se od stěn ošetřovny potřísněných krví jako nářek umírajícího zvířete.

Po tvářích mi tekly slzy, horké a hořké, a mísily se s krví na mém obličeji. Cítila jsem chuť soli i železa. Připadalo mi to, jako bych se vyhrabala z hrobu jen proto, abych mohla zemřít zn