Pohled Elary

Podívala jsem se na něj a v mém pohledu se nezachvěla ani vlnka emocí – jen tichá, bezživotná prázdnota. Mrtvé jezero kdesi uvnitř.

Po chvíli jsem pomalu sundala nohu ze zábradlí a otočila se k němu. Můj hlas zněl chraptivě, jako by mi hrdlo rozedřel brusný papír.

„Když se mi nechceš plést do osudu, tak proč jsi tady a bráníš mi v tom?“

Muž si potáhl z cigarety a pomalu vydechl. Kouř