Pohled Luciena Duskgravea

Čím déle babička mluvila, tím více ji přemáhaly emoce – až se jí hlas úplně zlomil a začala plakat.

Stiskl jsem telefon pevněji, její vzlyky protínaly noc jako drápy zaťaté do hrudi. V krku se mi stáhlo něco, co jsem nedokázal pojmenovat – něco, co se až nepříjemně blížilo pocitu viny.

„Postarám se o ni,“ řekl jsem tiše a snažil se zmírnit její obavy. „Neboj se, babi.“

Al