Elařin úhel pohledu

Když mi Lucien pomáhal na nohy, nebyla jsem ještě úplně vzhůru. Údy mě stále bolely, modřiny se mi uhnízdily hluboko ve svalech jako duchové, kteří odmítají zmizet. Jeho hluboký hlas – "Spi" – mi stále zněl v mysli, tichý jako mlha, těžký jako rozkaz. Pamatovala jsem si, jak jeho prsty spočinuly na mém spánku, váhu přikrývky, do které mě zabalil. V těch chvílích jsem si připada