Elařin pohled

Ticho se vrátilo jako duch, o kterém jsem si myslela, že jsem ho už pohřbila.

Začalo to jako vzdálená otupělost – tiché zvonění v zadní části lebky – ale rychle to přešlo v ten druh ticha, který tlačil na mé ušní bubínky jako výkřik, jejž jsem nemohla slyšet. Žádné kroky. Žádný vítr. Žádné hlasy. Jen to kruté ticho, o kterém jsem si myslela, že jsem ho nechala za sebou ve vězení.

Luc