Celestiny ruce se třásly, když se opírala o chladnou podlahu, nohy měla slabé a rozechvělé. V mučivých, vrávoravých krocích se plazila kupředu k Elaře, sotva schopná pohybu.

Z očí jí volně kanuly slzy a v tichých vzlycích jí stékaly po tvářích.

"Elaro... máma se spletla. Už se nikdy nepostavím na stranu Vivienne. Prosím, odpusť mi. Tvůj bratr... je ve vězení kvůli tomu zmetkovi, alfovi Gideonovi.