Carmenino vidění se zbarvilo doruda a myslí jí probleskl obraz kulhající Elary a jejích kdysi bystrých uší, nyní odsouzených k tichu. Bylo to, jako by se jí do srdce zabodla stovka stříbrných jehel.

Prudce se nadechla a donutila svou vlčici vrátit se pod kontrolu. Její hlas zněl jako led praskající na zamrzlé řece.

„Myslíš si, že tvá slova teď něco změní? Kdybys opravdu věděl, co jsi udělal, už by