Úhel pohledu: Elara

Jed v jejich hlasech se kolem mě stáčel jako hnízdo plné hadů.

„Vždycky to byla špína. A teď se sem odváží napochodovat, jako by sem patřila?“ ušklíbl se jeden z nich a plivl na vyleštěnou podlahu, jako by ho urážel samotný vzduch, který jsem dýchala.

„Elaro, prostě přiznej, že ses sem připlazila, aby ses mohla lísat k našemu zlatýmu chlapci. Přestaň předstírat, že jsi nad věcí