Vivienne táhla své zlámané tělo ke špinavému korytu. Ve vzduchu se držel pach hniloby a zvířecích výkalů, hustý tak, že by se dal krájet. Uvnitř koryta nebylo jídlo vhodné pro vlky, nýbrž rozptýlené, napůl zplesnivělé kuřecí krmivo, vlhké a zkyslé.

Kdysi hýčkaná dcera Obsidiánové smečky se bez váhání chopila hrstí odporné břečky. Nacpala si ji do úst a žvýkala jako hladovějící zvíře, přičemž si sv