Ženina tvář se zkroutila do čehosi groteskního, jak jí břichem projížděla bolest. "Ty... ty se opovažuješ mě zabít?" zachroptěla zlomeným hlasem chvějícím se čirou hrůzou.

Carmeniny široké, tmavé oči nevinně zamrkaly, téměř jako oči laně. Na jedinou prchavou vteřinu vypadala jako neškodná dívka hrající si na rebelku – křehká, neškodná, jako králík třesoucí se v doupěti vlků.

"Ano," odpověděla měkc